Otázka: Jak hodnotíte vystoupení Velké Británie z EU?
Leuschel: Vlastně jsem překvapen, že Britové se svou láskou ke svobodě a se svou demokratickou a volnotržní tradicí neukázali EU červenou kartu již mnohem dříve. Vystoupení Britů je dobrý vývoj pro Evropu i celý svět, neboť ukazuje každému, že se EU vydala nesprávným směrem.
Původní velmi dobrá myšlenka sjednocení hospodářského prostoru s asociačními členskými zeměmi byla opuštěna ve prospěch megalomanie a ekonomické neznalosti odrážející se v prosté touze po velikosti a centralismu. Má být dohromady slepeno něco, co ekonomicky k sobě nepasuje. To nemůže a ani nebude fungovat.
Otázka: EU je mnoha lidmi postupně vnímaná jako nedemokratický byrokratický moloch, který produkuje více škody než užitku. Co se zde nesprávně vyvinulo?
Leuschel: BREXIT je trpká rána politikům, kteří se stále více odcizili realitě a ztratili ze zřetele život, přání a obavy lidí, respektive je jako politici z povolání už ani neznají. Velmi doufám, že tato varovná rána bude ještě zesílena. Podle dosavadní reakce pánů jako Juncker a Schulz nejsem v tomto ohledu příliš optimistický.
Otázka: Jakou roli sehrálo zavedení Eura a Evropská centrální banka?
Leuschel: Zavedení Eura byla velká chyba, neboť rozdíly v ekonomické výkonnosti jednotlivých zemí jsou jednoduše příliš veliké na to, aby společná měna všem pasovala. Když necháte fúzovat dva chromé, nikdy z nich nebude jeden sprinter.
Britové byli dostatečně prozíraví, aby se prvně vůbec tohoto nesmyslu neúčastnili, německá vláda bohužel nikoliv. Mezitím je zjevné, že Euro není žádný úspěšný projekt a že politika nulových úrokových sazeb Evropské centrální banky způsobuje velké škody. A ničivé následky Draghim (poznámka EKKA-Gold: prezident ECB) provozovaného financování státních dluhů nás teprve čekají.
Otázka: Jak bude finanční politika pokračovat?
Leuschel: Uznání ztroskotání těchto nebezpečných měnově politických machinací a dobrovolného obratu se zřejmě nedočkáme. K tomu chybí byrokratům z centrálních bank nejen prozíravost, ale také velikost. Proto počítáme s pokračováním této neseriózní politiky přerozdělování, která ničí principy tržní ekonomiky, ohrožuje demokracii a v konečném důsledku povede ke zbavení peněz kupní síly. Poprvé v dějinách se nachází celý svět v inflační pasti. Škody, které krátkozraká politika již v minulých letech napáchala, se již bohužel nedají odvrátit. Nutně přijde k očistné krizi. Čím déle bude tato očista za pomoci tiskárny peněz oddalována, tím hlubší bude následná krize. To už se nedá bohužel změnit, neboť chyby Greenspana, Bernankeho, Draghiho a jím podobných již byly učiněny, aniž by nám byl předložen konečný účet této mylné politiky.
Otázka: Jaká by byla alternativa?
Leuschel: Zavedení seriózního měnového systému a zbavení moci současných centrálních bank. Tyto zmutovaly k samolibým úřadům plánovitého řízení, hrající si na bohy, kteří vážně věří, že vědí všechno lépe než samotný trh. To je strašná domýšlivost, která se vysmívá veškerému ekonomickému rozmyslu a rozumu.
Otázka: Jak si představuje seriózní měnový systém?
Leuschel: Ideální volnotržní variantou je zrušení státního monopolu na produkci peněz a přenechání této funkce tržním silám.
Druhá nejlepší varianta je návrat ke zlatému standardu. Pro tuto variantu se mezitím vyslovuje dokonce bývalý prezident FEDu Alan Greenspan. Stejně se ovšem stane tento nevýslovný oportunista nestorem měnově politického nesmyslu posledních let. Co ho vede k obratu názoru směrem k liberální klasické rakouské škole si netroufám posoudit. Zda je to stařecká moudrost nebo vrchol cynismu? Nebo jen špatné svědomí, kterému chce před smrtelnou postelí ulevit?
Nejhorší a současně nejpravděpodobnější variantou je zavedení nového papírového systému poté, co se starý zhroutí. Koneckonců zavedení celosvětového papírového měnového systému předcházelo celé stolení obranných bojů. Minulé generace věděly přesně, jak nebezpečné je předat moc k výrobě „peněz z ničeho“ státu a jeho centrálním bankám. Mocní tohoto světa budou toto privilegium bránit zuby nehty.
Otázka: Kdyby přesto došlo k zavedení měnového systému krytého zlatem, kolik by musela činit cena zlata, aby to bylo možné?
Leuschel: Konkrétní číslo nemohu určit, nicméně z historických údajů a současné peněžní zásobě bychom došli k hrubému odhadu ceny za unci ve střední až vysoké pětimístné oblasti. Uznávání experti předložili odpovídající studie, podle kterých by musela cena zlata kotovat kolem 60.000 USD za unci, pokud by měl být USD opět vázán na zlato.
Zvýšení zásoby zlata prostým rozšířením produkce není možné. Přesně to je hlavní přednost měny kryté zlatem.
Otázka: Co to znamená pro střadatele?
Leuschel: Právě pro drobné střadatele vidím vlastně jen jedinou možnost, jak uniknout chaosu a uchránit svůj majetek. Zlato v podobě slitků a mincí, které jsou drženy mimo bankovní systém. K tomu by měly být zohledněny také akcie zlatých dolů a producentů a také mnohá aktiva materiální povahy.
Otázka: Tedy ne vše do zlata? Protože počítáte se zákazem zlata?
Leuschel: Jistě. Ne vše do zlata. Už jen proto, že centrální banky jsou si vědomy konkurenčního charakteru zlata vůči systému papírových peněz. Proto musíte počítat s tím, že vzestup ceny zlata se budou centrální banky snažit brzdit prodeji zlata přes termínový trh. Jejich trpěliví asijští kolegové, kteří už několik let nakupují zlato, se budou z toho velmi těšit.
Zákaz zlata považuji za nepravděpodobný, ale nelze pochopitelně vyloučit. Proto doporučuji také určitou geografickou diversifikaci a rovněž zařazení akcií zlatých dolů do majetkového portfolia.
Otázka: Co soudíte jako zkušený burzián a úspěšný analytik o době, kterou prožíváme?
Leuschel: Finančními trhy a ekonomií se intenzívně zabývám od roku 1960 poté, co jsem studoval v Karlsruhe a Berlíně. Mnohé z toho, co jsem se učil a pokládal za nevyvratitelné, již zdá se dnes neplatí. Svět je postaven na hlavu, neboť zdivočelí byrokraté centrálních bank nedodržují zákony a činí věci, které se ekonomickému rozumu vysmívají, jako například záporné úroky na dluhopisech předlužených států nebo pokusy o vytvoření blahobytu pomocí tiskárny peněz.
To pěkné a vzrušující na finančních trzích je právě skutečnost, že nikdy nekončí učení a vždy se zažívá překvapení. Je postaráno o velké představení. Směřujeme k největšímu finančnímu krachu, kterému se nikdo zcela nevyhne. Zda budete v roli diváka, oběti nebo vítěze se musíte rozhodnout dnes. Později už to pravděpodobně nebude možné.
Otázka: Díváte se optimisticky do budoucna?
Leuschel: S ohledem na zcela neseriózní měnovou a dluhovou státní politiku bych odpověděl slovy Wilhelma Busche (dlouholetý televizní komentátor dění na kapitálových trzích- poznámka překladatele): „Běda, běda když dohlédnu konce.“ Přitom bychom neměli zapomenout, že se zde jedná pouze o konec jednoho předluženého měnového cyklu, který je v celkovém světovém historickém obraze jen epizodou. Proto jsem a zůstávám nepolepšitelným životním optimistou, kterým jsem celý svůj život.
Otázky kladla Petra Fechter, autorka knihy „Börsenwelten. Finanzexperten hautnah“(2012).
