Řada trhů vykazuje jisté sezónní zákonitosti. To znamená, že kurzy se často v určitých obdobích vyvíjí nápadně stejným směrem. Zjevně se zde nejedná o nahodilosti, nýbrž o určitou specifickou zákonitost daného trhu. Tak například ceny agrárních komodit silně korelují s počasím a ročním obdobím.
Stejně tak i cena zlata vykazuje zřetelnou sezónnost, jak dokládá graf níže. Jednotlivé sloupce ukazují průměrné pohyby ceny v jednotlivých měsících roku.
Graf 1: Průměrné pohyby cen zlata v jednotlivých měsících
V červenci začíná sezónně nejlepší období roku (viz sloupečky grafu).
Zdroj:sentimenttrader.com
Naopak u akcií je období mezi červnem až říjnem sezónně slabší částí roku. Mezi akciovými investory je rozšířeno jedno nepsané pravidlo, kterému říkají „sell in May and go away“, což přeloženo do řeči laika znamená asi tolik, jako „ prodej akcie v květnu a odjeď pryč.“ Jinými slovy – v období od června do září o žádné zisky nepřijdeš, ba právě naopak, jak ukazuje Graf 2 níže.
Graf 2: Průměrné pohyby cen akcií indexu S&P 500
Období mezi květnem až říjnem je pro akcie spíše „okurkovou sezónou“.
(Zdroj: Bloomberg, propočet Erste Asset Management)
Není to jen sezónnost, která hraje v neprospěch akciových trhů.
Sílí hlasy těch, kteří mají za to, že politika centrálních bank postavená na tisku peněz v globálním rozměru selhává. Nejenže nevede ke kýženému pozitivnímu ekonomickému efektu, odhlédneme-li od anemického růstu ekonomiky v poměru s „astronomickými“ náklady na jeho dosažení, nýbrž způsobuje „inflaci aktiv“. Tedy růst cen akcií, dluhopisů, nemovitostí, které se neopírají o žádné fundamentální pilíře. Jedná se jen o bubliny, které jak známo vždy dříve či později prasknou. A to nikoliv vinou nějaké exogenní události, nýbrž vždy vlastní vahou. Analytikové se pak zpravidla následně snaží tyto kolapsy zdůvodnit právě těmito událostmi. Příčina však zpravidla netkví v oněch tzv. „black Swans“, jak bývají mnohé takové události nazývány, jako například Fukušima nebo Brexit apod. Skutečnou příčinou je dlouhodobě chybná finanční politika, jejímž důsledkem je spekulativní nadhodnocení aktiv a vzdálení se fundamentální realitě.
Návrat k realitě je zákonitý a pro mnoho lidí bolestný. Například očistná krize let 1929-1933 přinesla akciovému indexu Dow Jones ztrátu 89%. Krize roku 2000-2002 skončila pro index technologických akcií Nasdaq 100, který je mimochodem i dnes velkým hitem, pak ztrátu 83,5%.
Graf 3: Vývoj indexu technologických akcií Nasdaq 100
Nasdaq 100 na absolutních historických maximech (5885 bodů). Jen od roku 2008 přidal +512%.
(Zdroj grafu: wallstreet-online)
Tato čísla nejsou žádnou prognózou, pouze zařazením současného dění do historického rámce. Vývoj cen akcií jako jsou Apple, Facebook, Google, Amazon či Netflix, jakož i bezstarostnost (velmi nízká hodnota volatility trhu) a obecně vysoká ochota investorů k riziku (Bitcoin), dává prostor k očekávání, že ani další očistná krize se neobejde bez korektur v řádu mnoha desítek procent.
Upozornění:
Článek a informace v něm obsažené odrážejí osobní stanovisko autora článku. Mají pouze informativní charakter. V žádném případě neslouží jako investiční doporučení či návod ke konkrétnímu investičnímu jednání.
