Výňatek z článku Frankfurter Allgemeine Zeitung z 25. 8. 2018:
„Slabý kurz domácí měny má za následek, že exporty jsou odevzdány levně a importy jsou zaplaceny draze. Špatný směnný kurz snižuje blahobyt, neboť se musí vyrobit více domácího zboží, abychom získali zboží cizí.“
Hurá!
Snad si to také přečtou centrální bankéři a (ne)zodpovědní politikové po celém světě a osvěží si svou paměť o tuto v zapomnění upadající esenciální pravdu, která se objevila v renomovaném německém deníku.
Ještě lépe však, když si to přečtou všichni drobní střadatelé, aby lépe rozuměli, až budou přesvědčování, že oslabování vlastní měny je záslužný čin, neboť se tím podněcuje export. Neděláme si iluze o tom, že by nastoupená globální politická cesta usilování o co nejslabší domácí měnu, byla jen tak snadno opuštěna. A to ani navzdory tomu, že ekonomické dějiny v praxi dokazují, že vzestup národů a životní úrovně společnosti jako celku (nikoliv několika vybraných zájmových skupin) šla vždy ruku v ruce s posilující, nikoliv s oslabující měnou. Jako příklad nechť slouží vzestup NSR a posilující Marky.
Existuje také jedna měna, která bez marketinkového humbuku finančního průmyslu, bez úroků i dividend, je známá a akceptováná všem lidem na zeměkouli. Měna, která je imunní proti politickým zásahům a manipulacím. Měna, která vždy stojí na straně svého majitele a chrání jeho vlastnická práva. Měna, která je hodnotou sama o sobě a nepotřebuje žádné politické sliby a „garance“ institucí. Měna, jejíž kurs je paradoxně vyjadřován jinými měnami, které samy o sobě nemají žádnou vnitřní hodnotu. Ano, touto měnou je již po tisíce let zlato a na tom se nikdy nic nezmění. Proč? Protože zlato v sobě konzervuje lidskou práci, nikoli politický trik.
